Celý tento týden jsme s dětmi strávili povídáním si o sv. Martinovi.
V pondělí se nám před školkou objevily čtyři podkovy. Po příchodu ven jsme zjistili, že u první z nich je vzkaz. Ve vzkazu se psalo o tom, že se máme vydat na cestu a mít přitom oči a svá srdce otevřená, aby nám při putování nic důležitého neuniklo. Hned jme vyrazili na cestu a protože jsme dávali pozor, našli jsme mnoho obrázků. Po příchodu zpět do školky jsme se snažili přijít na to, co by nám asi obrázky měli sdělit. Nakonec jsme přišli na to, že jde pravděpodobně o příběh sv. Martina. S legendou jsme děti seznámili a čekali jsme na další den, zda se opět něco neobjeví.
V úterý na nás čekal další vzkaz. Pokud se prý chceme stát následovníky sv. Martina, musíme prokázat statečné srdce a chytrou mysl. Ihned jsme souhlasili, že splníme všechny úkoly a prokážeme vše, co se po nás žádá.
Pustili jsme se tedy do plnění úkolů. Překážková dráha na koni, prokazování odvahy při přecházení po špalkách, shazování „hus“ pomocí speciálního nástroje, ale i rozumové úkoly pro chytré hlavičky. Nakonec se nám podařilo splnit všechny čtyři oblasti a získat čtyři razítka, abychom se mohli stát oněmi následovníky sv. Martina.
Ve středu se nám už tradičně opět objevil dopis u třetí podkovičky. Tentokrát se v něm psalo o tom, že se splašily husy, které schovávaly a následně vyzradily sv. Martina. Husy se rozletěly a bylo by potřeba je najít a zahnat zpět.
Nám se téměř bez problému podařilo husy nalézt, a vrátit jim jejich popadaná peříčka.
Ve čtvrtek, u čtvrté podkovy, skrýval vzkaz i recept na svatomartinské rohlíčky. V dopisu také bylo napsáno, že mají být připravené v době západu slunce. Protože jsme neměli mnoho času (z důvodu vánočního focení), pustili jsme se do pečení až odpoledne.
Při chladnutí rohlíčků děti shlédly loutkovou pohádku „O holčičce s lucerničkou“ v podání učitelek MŠ. Poté už nás cinkot podkov lákal na cestu, kde jsme v dáli zahlédli ujíždějícího sv. Martina. Vydali jsme se směrem, kde jsme jej viděli. Na cestě jsme, tak jako s. Martin v legendě, potkali člověka v nouzi. A tak jsme mu s dětmi darovali lucernu s ohněm a upečené rohlíčky. U srdce nás potom hřálo, že jsme stejně dobří jako sv. Martin, který se kdysi podělil o svůj plášť.
Hned druhý den ráno se u školky, na místě, kde předtím byly podkovy, objevil červený plášť. Když jej teta sundala, začal jí nějakou magickou mocí táhnout na zahradu až k dvou košíčkům. V jednom byly svatomartinské rohlíčky – ty co jsme včera dali člověku v nouzi. V druhém byly křupinky a odznáčky s podkovou a kouskem červeného pláště.
Naše podezření, se potvrdilo. Člověk v nouzi (kterého jsme viděli předešlí den) byl zřejmě převlečený sv. Martin, který jen zkoušel, jestli máme dobré srdce jako on. A když viděl, že nemyslíme jen na sebe, odměnil se nám. A my se teď můžeme na svých bundách pyšnit znakem následovníků sv. Martina.
„Všechno dobré, co uděláme pro druhé, se nám jednou dvojnásobně vrátí.“
