Děti jsou dennodenně konfrontovány
se zlem, minimálně v podobě toho, že jim někdo vezme hračku, strčí je,
nebo totéž udělají oni druhým. Toto zlo je od nepaměti symbolizováno čertem. Ze
zla (čerta) máme strach, ale ten se musíme učit překonávat, a to už od dětství.
Tím
strachem, ale nemyslím vystresování vedoucí až k nočním děsům atd., ale strach vnímaný
jako výstraha, obava …. před zlem, v druhých, ale i v nás samotných a
domýšlení jeho důsledků.
Ráda
bych Vás proto seznámila s tím, jak v MŠ s dětmi o čertech
mluvíme, jak podporujeme vnitřní motivaci dětí ke svobodné volbě jejich konání.
Děti seznamujeme s tím, že
každý z nás má andělíčka strážníčka, který nás chrání a při každém konání
nám do ucha našeptává např.: „ ze schodů jdi pomalu, až vejdeš do obchodu pěkně
pozdrav“… Pokud jeho hlasu nasloucháme, odmění nás pohlazením svým kouzelným
peříčkem a nás to hřeje u srdíčka, že se nám to dobře povedlo.
Každý má, ale také druhého
našeptávače – čerta : „bouchni ho a vezmi mu tu hračku, strč ho, bude
sranda“….Pokud dítě poslechne tento hlas, čert má velikou radost a do srdíčka
dítěte zapíše černou čáru.
Nejlepší by bylo, naslouchat vždy
jenom andělíčkovi, ale čert má mnohdy silnější hlas (však děti vědí, kolik
rámusu čerti dokáží udělat) a tak když přece jenom někdy čert zapíše do našeho
srdíčka černou čáru, musíme se snažit to napravit … Andělíček má totiž i
kouzelné peříčko, kterým může tu černou čáru z našeho srdce vymazat. (opět
s dětmi hledáme a uvádíme příklady nápravy jejich nevhodného chování – sami
přijdou na to, kdy se jim to povedlo)
A tak si v nás poměřuje síly
dobro se zlem, anděl s čertem. Každý z nás se může svobodně
rozhodnout, komu bude více naslouchat.
Srdce člověka je velké a těch
čertovských čárek se tam vejde hrozně moc, než celé srdce zčerná, ale když se
tak stane, potom jeho duše propadne peklu.
Ale na žádného kluka, ani holku
čerti nárok nemají, protože jejich srdíčka nejsou celá černá, a i když by tam
těch čárek u někoho bylo hodně, stále je čas to napravit. (Opět rozebíráme
konkrétní příklady chování, případně i vizuálně znázorňujme pomocí tužky a gumy
co se dětem povedlo a co nepovedlo. Je vhodné, tuto sebereflexi provádět u
dítěte i dospělého. Dítě vidí, že i dospělý musí zvažovat, jaké způsoby chování
bude volit.) Čert jim jenom chce dát
najevo, že o všech lumpárnách na celém světě ví…
„Ale společně, My všichni (ve
školce, doma), si budeme pomáhat, aby vždycky zvítězil ten andělíček v nás
a peklo nad námi nezískalo moc“
Výchovné
cíle:
- Dítě se učí, že má svobodnou volbu
ve svém chování
- U dítěte je podporována vnitřní
motivace – správné rozhodnutí (ne odměna – trest)
- U dítěte je podporována vůle, znovu
zkoušet, překonávat sám sebe.
Tento model jde i v průběhu roku využívat pro sebereflexi chování dítěte. „Ten tvůj andělíček se teď moc raduje“ „Co myslíš, naslouchal jsi teď andělíčkovi nebo čertovi?“ – Vyhneme se tak hodnocení chování dítěte, sebereflexi svého chování provádí ono samo.