Dětské dvacatero pro rodiče
- Nerozmazlujte mě.Vím dobře, že bych nemělo dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.
- Nebojte se být přísní a pevní. Mám to raději, cítím se tak bezpečnější.
- Nedovolte, abych si vytvořilo špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
- Nedělejte ze mě menšího než jsem. Nutí mně to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
- Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Daleko víc na mě působí, když se mnou promluvíte v klidu a v soukromí.
- Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy. Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
- Nenechte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rádo. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, kterou se cítím ohroženo.
- Nechraňte mě před všemi následky mého jednání, potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
- Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám. Dokážu se s nimi vyrovnat.
- Nesekýrujte mě. Muselo bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat „ mrtvého brouka“.
- Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
- Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtělo. Nejsem proto někdy zcela přesné a nebývá mi rozumět.
- Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
- Nebuďte nedůslední. To mě pak úplně mate.
- Neříkejte, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám hrozné věci.
- Nesmějte se a neříkejte, že můj strach a mé obavy jsou hlouposti. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
- Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
- Nikdy si nemyslete, že je pod vaší důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
- Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je těžké držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
- Nezapomeňte, že nemohu dobře vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění, ale to vám snad ani říkat nemusím, že ne?
.
Desatero pro rodiče
- Pro dítě je nejdůležitější vytvoření laskavé atmosféry, rodiče by měli dítě povzbuzovat a ne kritizovat, v žádném případě nepoužívat násilí!
- Rodič a dítě musí spolupracovat, přičemž rodič se má ve větší míře přizpůsobovat aktivitám dítěte než naopak.
- Dítě se má co nejvíce nacházet v prostředí, kde se něco děje. Tehdy si také více zapamatuje.
- Dítěti je třeba klást přiměřené cíle – úspěch dítěte je pro něho největším pozitivním ovlivněním, oceněním.
- Rodič má pro dítě používat především pozitivní příklady.
- Když je dítě soustředěné na určitou činnost, rodiče by jej neměly přerušovat.
- Úlohy, cvičení a hry je třeba s dítětem co nejvíce opakovat.
- Dítěti je zapotřebí dávat užitečné úlohy, pomáhat mu hledat a rozvíjet nové zájmy ( rozvoj kreativity)
- Dítěti je potřebné věnovat přímou pozornost – dítě cítí, že rodič jej sleduje ( poslouchá ) tehdy, když se na něj přímo dívá.
- Rodič musí být vůči dítěti otevřený, musí připustit, aby se dítě mohlo bez obav vyjádřit k libovolné věci a cítilo, že rodič je v první řadě jeho chápavým a tolerantním partnerem.
.
Co byste nikdy neměli dělat…
- Buďte důslední a nenechte se obměkčit. Když už jednou rozhodnete, že půjde dítě do školky, nedejte se přemluvit a trvejte na svém.
- Nestrašte své dítě školkou – „počkej, ve školce ti ukážou“ a za problémy s přivykáním je v žádném případě netrestejte.
- Nepřiznávejte, že je vám také smutno a že se vám stýská. Když zvládnete své emoce vy, dítě je zvládne také.
- Netvrďte dítěti cestou do školky, že jdete na procházku, a nelžete mu o tom, v kolik hodin je přijdete vyzvednout.
- Neopakujte dítěti pořád dokola, že má být hodné.
- Loučení dlouze neprotahujte, někdy loučení představuje větší problém pro matku než pro dítě, proto je zbytečně nestresujte.
- Neříkejte doma dítěti, že chápete jaké to muselo být strašné, vydržet takovou dobu bez maminky. Naopak vyzdvihněte jeho pěkné zážitky, zahrajte si s ním hru, kterou se ve školce naučilo.
.
Jak dítěti pomoci…
- Zpočátku volte kratší pobyt dítěte v MŠ.
- Přibalte mu mazlíčka.
- Dovolte potomkovi, aby si s sebou vzal do školky svou oblíbenou hračku.
- Používejte stejné rituály.
- Voďte dítě do školky vždy ve stejný čas a vyzvedávejte je pokud možno ve stejnou hodinu. Používejte konkrétní údaje o tom, kdy je vyzvednete – po obědě, po svačině – ne jen obecné jako brzy, za chvíli, po práci apod.
- Rozlučte se krátce.
- Buďte citliví a trpěliví.
- Vyprávějte si o tom, co dítě ve školce dělalo a co nového se naučilo.
- Ujistěte dítě, že je do školky neodkládáte.
- Vysvětlete mu, že je máte rádi a že nechodí do školky proto, že na ně nemáte čas nebo že s ním nechcete být doma. Každý má své povinnosti – vy práci, vaše dítě školku.
- Komunikujte s učitelkou.
- Možná se dozvíte, že když ze školky po nervy drásající scéně odejdete, vaše plačící dítě se rázem uklidní a jde si spokojeně hrát.
- Potomka za zvládnutý pobyt ve školce pochvalte.
- Pozitivně je motivujte.