Děti jsou dennodenně konfrontovány se zlem, minimálně v podobě toho, že jim někdo vezme hračku, strčí je, nebo totéž udělají oni druhým. Toto zlo je od nepaměti symbolizováno čertem. Ze zla (čerta) máme strach, ale ten se musíme učit překonávat, a to už od dětství.
Tím strachem, ale nemyslím vystresování vedoucí až k nočním děsům atd., ale strach vnímaný jako výstraha, obava …. před zlem, v druhých, ale i v nás samotných a domýšlení jeho důsledků.
Ráda bych Vás proto seznámila s tím, jak v MŠ s dětmi o čertech mluvíme, jak podporujeme vnitřní motivaci dětí ke svobodné volbě jejich konání.
Děti seznamujeme s tím, že každý z nás má andělíčka strážníčka, který nás chrání a při každém konání nám do ucha našeptává např.: „ ze schodů jdi pomalu, až vejdeš do obchodu pěkně pozdrav“… Pokud jeho hlasu nasloucháme, odmění nás pohlazením svým kouzelným peříčkem a nás to hřeje u srdíčka, že se nám to dobře povedlo.
Každý má, ale také druhého našeptávače – čerta : „bouchni ho a vezmi mu tu hračku, strč ho, bude sranda“….Pokud dítě poslechne tento hlas, čert má velikou radost a do srdíčka dítěte zapíše černou čáru.
Nejlepší by bylo, naslouchat vždy jenom andělíčkovi, ale čert má mnohdy silnější hlas (však děti vědí, kolik rámusu čerti dokáží udělat) a tak když přece jenom někdy čert zapíše do našeho srdíčka černou čáru, musíme se snažit to napravit … Andělíček má totiž i kouzelné peříčko, kterým může tu černou čáru z našeho srdce vymazat. (opět s dětmi hledáme a uvádíme příklady nápravy jejich nevhodného chování – sami přijdou na to, kdy se jim to povedlo)
A tak si v nás poměřuje síly dobro se zlem, anděl s čertem. Každý z nás se může svobodně rozhodnout, komu bude více naslouchat.
Srdce člověka je velké a těch čertovských čárek se tam vejde hrozně moc, než celé srdce zčerná, ale když se tak stane, potom jeho duše propadne peklu.
Ale na žádného kluka, ani holku čerti nárok nemají, protože jejich srdíčka nejsou celá černá, a i když by tam těch čárek u někoho bylo hodně, stále je čas to napravit. (Opět rozebíráme konkrétní příklady chování, případně i vizuálně znázorňujme pomocí tužky a gumy co se dětem povedlo a co nepovedlo. Je vhodné, tuto sebereflexi provádět u dítěte i dospělého. Dítě vidí, že i dospělý musí zvažovat, jaké způsoby chování bude volit.) Čert jim jenom chce dát najevo, že o všech lumpárnách na celém světě ví…
„Ale společně, My všichni (ve školce, doma), si budeme pomáhat, aby vždycky zvítězil ten andělíček v nás a peklo nad námi nezískalo moc“
Výchovné cíle:
- Dítě se učí, že má svobodnou volbu ve svém chování
- U dítěte je podporována vnitřní motivace – správné rozhodnutí (ne odměna – trest)
- U dítěte je podporována vůle, znovu zkoušet, překonávat sám sebe.
Tento model jde i v průběhu roku využívat pro sebereflexi chování dítěte. „Ten tvůj andělíček se teď moc raduje“ „Co myslíš, naslouchal jsi teď andělíčkovi nebo čertovi?“ – Vyhneme se tak hodnocení chování dítěte, sebereflexi svého chování provádí ono samo.
